Boloňský psík - Bolognese

Přizpůsobivý, milý společník.

Historie plemene a počátky chovu

Jeho pradávnou domovinou bylo teplé Středomoří, kde psi podobní dnešním Boloňským psům trávili své dny vedle bohatých šlechtických, ale i královských rodin. Boloňský psík je také velmi blízkým příbuzným Bišonka, v minulosti tato dvě dnes zcela samostatná plemena prakticky splývala. Mírné rozdíly v exteriéru se u Boloňského psíka vyhranily v Itálii, poblíž Boloně a rasa byla oficielně uznána v roce 1934.

Povahové vlastnosti Boloňského psíka

Stejně jako Bišonek, je i Boloňský psík citlivé zvíře, které reaguje na jemné signály a změny v chování člověka velmi intenzivně. Přítomnost něžné lidské ruky je pro tyto psy základní životní potřebou. Najde-li Boloňský psík takového pána a rodinu, stane oddaným, milujícím, veselým psem a člověku a jeho životnímu stylu přizpůsobivým společníkem. Problémy mu nečiní ani další psi, ani další zvířata v rodině, s dětmi je dobrým kamarádem. S přirozenou inteligencí Boloňských psíků není výchova žádný problém, postačí trocha důslednosti a pamlsků. Jeho temperament není tak výrazný jako u Bišonka, je proto vhodný i pro majitele, kteří dávají přednost spíše poklidnějšímu toku života.

Tělesná konstituce

Malý pes s celkovým exteriérem jen málo odlišným od Bišonka. Srst Boloňského psíka je stejně hustá, ale na rozdíl od Bišonka je chomáčovitá a od těla mírně odstává. Je také stejně dlouhá po celé ploše těla s vyjímkou tlamičky, kde je kratší. Barva srsti je pouze čistě bílá, přípustné jsou pouze žlutavé znaky, event. odstíny.

Standard plemene Boloňský psík

Kohoutková výška psů je 27 cm, u fen 25 cm. Tělo má čtvercový formát, hřbet je rovný a bedra jsou mírně klenutá. Ocas má Boloňský psík nasazený v oblasti kříže, je delší a psi jej nosí otočený zpět na záď, přes hřbet. Nohy jsou jemně modelované, zadní nohy budí kulatější dojem. Krk je u Boloňského psíka spíše krátký. Uši má Boloňský psík vysoko nasazené, spuštěné dolů, ale u kořene mírně zvednuté. Oči jsou velké, znatelně otevřené a tmavé.

Základní péče

U Boloňských psíků se v rámci povoleného standardu vyskytuje více typů srsti. Psi, kteří mají srst klasicky „otevřenou" se spokojí s jednotýdenním kartáčováním a běžnou úpravou srsti.

Druhý typ srsti - s podsadou, nebo jinou strukturou - je na péči mnohem náročnější. Takováto srst se snadno zacuchává, a chuchvalcuje. Proto se musí denně vyčesávat, především v oblasti břicha a končetin. Naštěstí je alespoň výchova tohoto plemene opravdu časově zcela nenáročná.

Zvláštní nároky Boloňského psíka

Opět jsou spojeny s náročnou srstí - chlupy kolem čenichu je nutné pravidelně česat, nebo i několikrát denně mýt. Hlídat se také musí vnější zvukovod, aby se do něj případné uvolněné chlupy nedostaly - mohly by vyprovokovat zánět. A stejně jako u Bišonka i v případě Boloňského psíka je dobré kontrolovat tlapky a vystříhávat příliš dlouhé a chůzi překážející chlupy mezi jednotlivými polštářky.

Pro tuto náročnou, ale naprosto nutnou péči, není Boloňský psík vhodný pro majitele, který by tuto vpravdě náročnou péči vnímal jako nutné a nepříjemné zlo.